+420 731 306 744 jaroslavpalasek@seznam.cz
Instalatér

Kdo je instalatér

Instalatér (z franc.) je stavební řemeslník, který provádí instalace rozvodů (vedení vody, energií ad.). Většinou v užším smyslu označuje vodoinstalatéra, který provádí a udržuje trubkové rozvody studené a teplé užitkové vody, odvod odpadní vody a související vybavení (zařízení koupelen, WC ap.).

Další trubkové rozvody vykonávají blízké profese, často zajišťované stejnou firmou či přímo řemeslníkem s příslušnou kvalifikací. Jsou to zejména topenář pro rozvody teplovodního vytápění a plynař pro plynové rozvody. Odlišnou práci s širšími rourami bez požadavku na tlakovou těsnost provádějí specializované firmy při instalaci vzduchotechniky a klimatizace a kominíci při vložkování kouřovodů. Zcela odlišné jsou elektroinstalace prováděné elektrikářem.

Materiál

Instalatérský materiál zahrnuje hlavně:

  • trubky: ocelové, měděné nebo z umělých hmot (PVC, PE-X)
  • armatury
    • spojovací tvarovky (fitinky) jako například kolena, oblouky, odbočky T, redukce, šroubení, zátky
    • ventily, kohouty, šoupata
  • sifony a další.
  • vodovodní baterie, vybavení sprchy, splachovací nádržky WC
  • sanitární keramiku (umyvadla, vany, mísy)

Historie

Vnější rozvody, domovní přípojky a hlavní domovní rozvody o větším průměru se dělaly obvykle litinové a spojovaly buď hrdlem těsněným olovem nebo přírubami. Domovní rozvody vody se do poloviny 20. století dělaly převážně olověné (uvnitř byly pocínované) a pájené. Později z ocelových pozinkovaných trubek a fitinků, které se opatřovaly závity, na závit se kvůli těsnění navinula vlákna konopí (koudel) s fermeží a sešroubovaly se. Domovní odpadní potrubí bývalo také litinové, později z lepeného PVC.

Technologie

V poslední době převažují trubky z umělých hmot, lepené nebo svařované, případně dražší trubky měděné. Pro větší průměry nebo při komplikovaném průchodu zdí se užívají i ohebné trubky (hadice z polyetylénu), které se spojují přírubovým spojem s vloženým těsněním. Tento spoj se používá i u rozebíratelných spojů v místě napojení baterií, spotřebičů apod. Závitové spoje (např. v místě napojení na starší rozvody) se těsní koudelí nebo teflonovou páskou.

Potrubí se opatřuje tepelnou izolací, nejčastěji používané jsou z pěněného polyetylénu (mirelon) a u studené vody také plstěná omotávka, která má schopnost zadržovat kondenzát.

Odpady mají obvykle větší průměry a dělají se z umělých hmot (PVC), těsněných pomocí vložených O-kroužků.

 

Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Instalat%C3%A9r